Bylo nebylo… nebo spíše „byla“ jedna holčička. Ta holčička chtěla být od malička baletkou a tak začala navštěvovat v 5ti letech baletní kroužek.
Po několika letech baletních soutěží a vystoupení vyhrála 1. místo v německém Selbu a získala tak možnost odjet do Francie na Mistrovství světa v baletu.
Konalo se, jak jinak, v Paříži.
A protože se ta holčička moc těšila, maminka nastřádala na cestu a jelo se!
Paříž! Nádherná žena. Nádherná historie. Nádherná zákoutí.
Co si odvézt krásného z tak kouzelného místa, na které se nezapomíná?
Čím si kdykoliv poté připomenout její atmosféru?
Mezi mnoha navštívenými obchůdky s krásnými suvenýry, kdy oči nevěděly, co by mohl být ten pravý dárek, se najednou objevilo „TO“ pravé.
Mnoho malých krásných typicky francouzských krabiček a k nim možnost vybrat si hudbu dle svého výběru.
Po dlouhém vybírání zvítězila dárková hrací krabička s Eifelovou věží a melodií La vie en rose od Edith Piaf.
Po celou dlouhou dobu tří let si nejen ona holčička, ale i její maminka brávaly krabičku do rukou a loudily z ní libé francouzské zvuky.
A najednou – bylo to tady!!!
Nebo spíše nebylo? Ano nebylo! Proč takové krásné dárkové hrací strojky nejsou u nás v Čechách?
Proč bychom také nemohli udělat radost někomu blízkému k svátku či narozeninám, nebo na Vánoce tímto dárečkem?
A tak… jsme tady. My – hrací strojky.
Jsme tady a věříme, že se vám budeme moc líbit.
Že se námi potěšíte vy – děti a vás dospělé navrátíme alespoň na chvíli do jiného světa….
Pěknou zábavu při vybírání kombinací krabiček a melodií
Vám přejí
Miriam, Sára a Niki
Trocha historie
Jedny z prvních hmatatelných důkazů o existenci mechanických hudebních nástrojů pochází ze středověku. Jsou to zvonkové hry, které Nizozemci od počátku 14. století spojovali s mechanismem věžních hodin poháněných závažím a velký dřevěný buben opatřený hroty hru automatizoval.
Asi od 2. poloviny 18. století nahradily zvonkohru píšťaly a flétnové hodiny.
V díle Josepha Haydna je flétnovým hodinám určeno nejméně třicet pět skladeb. Neuměl si ještě technologicky poradit s malým prostorem, který poskytoval rotující válec jako záznamové médium.
To se povedlo W. A.Mozartovi, který vytvořil vlastní sloh mechanické hudby. Jeho skladby přehrávaly hodiny s válcem se spirálovitě uspořádanými kolíčky i deset minut v celku a využívaly rozsah tří oktáv a mnohohlasou úpravu.
V 19. století vznikl nový typ mechanického strojku, čímž byl hřebíčkový strojek tvořen malým kovovým válečkem s jemnými ocelovými hroty. Ty se podle vysázeného programu rozeznívaly. Vysoce kvalitní zvuk a malé rozměry strojků inspirovaly výrobce k jejich vkládání také do porcelánových sošek, přívěšků, šperkovnic, pohárů nebo fotoalb.Flašinet, nástroj pouličních zpěváků, prodavačů jarmarečních písní a kočujících loutkářů, se stal součástí pouťových atrakcí a kolotočů a flašinetáři s sebou přinášeli nové zprávy a neznámé městské melodie: polky, valčíky, pochody, šantánové popěvky, žalmy, preludia a chorály.
Současníky flašinetů byly orchestriony a za první republiky býval orchestrion snad v každé hospodě.